Od února se děti prvního stupně staraly o ježka západního, kterého jim svěřil do péče pan Bílek z KRNAPU. Krmily ho, vážily, pozorovaly, uklízely mu “pokojíček” a někdy ho i koupaly. Vše zapisovaly do ježčího deníku. Po třídě si metelil jako závodník a tak si vysloužil jméno Sprintér. Byla s ním legrace. Škoda, že kvůli karanténě jsme si ho nemohli užít více.
Vystudovala jsem učitelství pro 1. stupeň ZŠ a průběžně si vzdělání doplňuji kurzy a semináři, kde se
setkávám se zajímavými lidmi a nacházím mnoho inspirace. Práce s dětmi mě baví a naplňuje. Ráda se
s nimi pouštím do projektů, bádání v přírodě, tvořivých a hudebně dramatických činností. Vnímám, že
děti jsou darem, který nám byl na okamžik svěřen. Snažím se přijímat je takové, jaké jsou, rozvíjet v nich
jejich schopnosti, podporovat v nich vytváření zdravých vztahů a povzbuzovat je v jejich vlastní cestě.
V naší malé škole mě těší, že můžu s dětmi pracovat individuálně a lépe je poznávat. Působím zde více
než 20 let a velkou radostí jsou setkání s bývalými žáky, většinou jsou z nich báječní lidé, kteří na školu
vzpomínají v dobrém. Vím, že z vlastních sil bych své krásné, ale také náročné poslání nezvládla. Proto
jsem vděčná za lidi kolem sebe a vše, co mě posouvá a naplňuje energií a nadějí. Svůj volný čas věnuji
rodině, četbě, hudbě a dlouhým procházkám se psem.
